Začátek neznámého

Už to bude 10 dní co žiju a funguju v Kanadě. Jaké to je ptáte se? Nuže, hnedka ze začátku bych chtěl potvrdit jeden známý fakt o Kanaďanech. Všichni jsou neskutečně milí a pečující. Každý se ptá jak se zrovna máte a jestli nepotřebujete s něčím pomoct. Věděl jsem, že Kanaďané jsou takové nátury, ale až tak? To jsem si ani nedokázal představit. První dny mě moje host rodina brala na různé výlety po Timminsu a  snažili se, abych se trošku rozkoukal po městě. Taktéž jsme navštívili Walmart, kde jsem mohl oči nechat na všech produktech, které jsem neznal. Takže vlastně všechny :D. Hnedka ze začátku nás společně s výměnnou studentkou z Itálie čekala Rotary party. Byli jsme za „celebrity" mezi místními Rotariány. Navázal jsem tolik nových kontaktů, co bych nenasbíral jen tak. Taktéž jsem byl přemožen dívčí silou. Nevěříte? Tak se podívejte sami! Rád bych navázal na to, že v Kanadě jsem téměř nejvyšší. Ano jsem relativně vysoký, ale na Kanadské poměry jsem obr :D. Samozřejmě najdou se l...

Pokládám si otázku: „jak jen začít tento blog?" Začnu ho úplně normálně. Na začátku dne D. Vstával jsem v 3:30 ráno a v 4:30 jsme už měli namířeno s rodiči a sestrou na vídeňské letiště. Ještě jak jsem byl doma tak jsem se rozloučil s mojí babičkou, která bydlí s námi a mohli jsme vyrazit. Cesta tam byla relativně v pořádku, až na pár unavených řidičů, které jsme potkali v průběhu jízdy. Žádný stres jsem nepocítíl a za to jsem byl vskutku rád. Na letišti proběhly poslední fotky s rodinou, odbavení mého kufru, no a především to loučení. Myslím si, že si to dokážete představit jaké to bylo, takže to nebudu nějak extra rozepisovat a přejdu přímo na hledáni mého „gejtu". Jak jsem prošel poslední kontrolou letenek tak už jsem se neviděl s rodiči a sestrou. Hned jsem zamířil na bezpečnostní kontrolu, která proběhla v pořádku. A pak už jsem poslušně postupoval podle světelných ukazatelů a šipek. Po asi dvaceti minutách chůze jsem dorazil na svůj gate. Tam jsem si jen sednul před tab...