Nejnáročnější den mé výměny

Pokládám si otázku: „jak jen začít tento blog?" Začnu ho úplně normálně. Na začátku dne D. Vstával jsem v 3:30 ráno a v 4:30 jsme už měli namířeno s rodiči a sestrou na vídeňské letiště. Ještě jak jsem byl doma tak jsem se rozloučil s mojí babičkou, která bydlí s námi a mohli jsme vyrazit. Cesta tam byla relativně v pořádku, až na pár unavených řidičů, které jsme potkali v průběhu jízdy. Žádný stres jsem nepocítíl a za to jsem byl vskutku rád. Na letišti proběhly poslední fotky s rodinou, odbavení mého kufru, no a především to loučení. Myslím si, že si to dokážete představit jaké to bylo, takže to nebudu nějak extra rozepisovat a přejdu přímo na hledáni mého „gejtu". Jak jsem prošel poslední kontrolou letenek tak už jsem se neviděl s rodiči a sestrou. Hned jsem zamířil na bezpečnostní kontrolu, která proběhla v pořádku. A pak už jsem poslušně postupoval podle světelných ukazatelů a šipek. Po asi dvaceti minutách chůze jsem dorazil na svůj gate. Tam jsem si jen sednul před tabuli s názvem „Toronto 10:30" a spokojeně přikyvoval. V průběhu čekání se stal ale první zvrat. Změnili mi sedadlo, kde jsem měl původně sedět. Sám jsem si vybral pro mě nejlepší místo a najednou jsem měl nějaké náhodné. Jak jsem procházel už opravdu poslední kontrolou letenek aby mě pustili do letadla tak najednou mi nefungovala má letenka. Stres začal pomaličku nabíhat, tak jsem šel za vedením té kontroly, kteří mi dali novou letenku a sdělili mně, že jsem dostal povýšení neboli „upgrade" letenky. Ptal jsem si jich: „Co to pro mě bude znamenat?" A oni odvětili, že budu mít více místa na nohy, pohodlnější sedačku, pětichodové menu a mnoho jiné. A já jako rozený „prajzák" jsem nemohl tuto nabídku nevzít. Takový komfort a zdarma?! Myslím si, že za to může to rotary sako, které jsem měl na sobě :D.  Tak tedy jsem se nalodil a usednul na své premium economy místo. Na přivítanou mi dali menu a výběr z nabídky džusů. Taktéž jsem se vždy díval zda za to neplatí někdo přede mnou, ale jelikož ne, tak jsem velkoryse přijal pomerančový džus a vybíral v menu co si dám později. Nakonec jsem dospěl k závěru, že kuřecí prso s americkými brambory a grilovanou zeleninou bude nejvhodnější pokrm abych neměl hlad. Před hlavním chodem však donesli všem horký ručník. Tak to jsem byl úplně zmatený co po mně chce abych s ním dělal, ale vypozoroval jsem, že si s ním ostatní umývají tvář. Málem jsem se sice neopařil, ale když už jsem v premium economy tak se musím chovat jako premium economy, no ne :D? Po nějaké chvíli nám donesl balíček preclíku a po asi hodině se podávalo hlavní jídlo. Byl tam dezert, salát a to kuřecí prso. Upřímně jsem měl problémy to sníst, ale zvládl jsem to.

Po jídle jsem spal přerušovaně asi 2-3 hodiny. Zbytek letu proběhl v pořádku a už jsem mířil na imigrační hranici. Ocitl jsem se po úspěšné kontrole na letišti v Torontu, kde mi zbývalo 6 hodin na další let. Čekání jsem si krátil poslechem hudby a odepisováním zvědavým přátelům :D. V 20:30 torontského času jsem nastoupil do malého letadla, kterým jsem letěl do konečné destinace. Do Timminsu. Tam už mě nadšeně vítali místní rotariáni a moje host rodina. 

Po tomhle shledání jsem si vyzvednul kufr a už jsme vyráželi s mojí host rodinou domů. Cestou mi ještě ukázali město a diskutovali jsme o rozdílech mezi Českem a Kanadou. Když jsme přijeli domů tak jsme si ještě chvíli povídali a posléze jsem se uvelebil do mé nové postele. Tímto skončil nejnáročnější den mé výměny.