Příspěvky

Konec známého

Obrázek
Domov daleko od domova Loučení není nikdy snadné. Po roce, kdy se Kanada stala mým druhým domovem, je čas říct sbohem. Rok, který se tvářil jako týden, už je minulostí. Vybudoval jsem přátelství, za která jsem nesmírně vděčný, a v hloubi srdce doufám, že se s mnohými z nich opět setkám. A já se teď ohlížím zpět s úžasem nad tím, jak rychle čas utekl a kolik nezapomenutelných zážitků mi tento rok přinesl. Zamrzlá krajina Jedním z těch míst je národní park Banff. Už navždy si budu pamatovat pohled na zamrzlé jezero v horském prostředí a sněhem pokrytou krajinu, která žije jen v mých vzpomínkách na mou Kanadu. Vzpomínky tak nádherné, že když se mi o nich zdá, přeji si nikdy se neprobudit. Kanadská příroda se pro mě stala nekonečným zdrojem inspirace a klidu, místem, kde jsem našel sám sebe a naučil se žít v přítomném okamžiku. Přál bych každému milovníkovi přírody, aby se alespoň jednou za život podíval do Kanady. M ěsto snů Každý má město, které mu vytrhlo dech z plic. Pro mě je

Příběhy z ledového světa

Obrázek
Po velice dlouhé odmlce se s vámi zase setkávám zde, kde to všichni moc dobře znáte, na mém blogu. Ne, nezamrzl jsem v ledu, jenom jsem si dal menší pauzu od psaní. Taktéž nebylo nic tak zajímavého, abych vám doručil plnohodnotný článek, protože si zasloužíte jen to nejlepší. Od posledního článku se mi vystřídala hostitelská rodina. Nyní se nacházím v rodině, kde je host táta Ital a host máma je kanadská Francouzka. Oba mluví plynule anglicky, ale také italsky a francouzsky. Díky tomu jsem již pochytil něco málo z obou jazyků. Jelikož vím, že oba jsou vášniví kuchaři, tak jsem se pokusil uvařit nějaké ty naše české pokrmy. Jenže to bylo asi až moc velké sousto. Knedlíky - pokrm který je nám tak blízký a tak chutný. No, nakonec z toho vyšla cihla :D. Pardon.  Chybami se člověk učí, a ne? Proto jsem se rozhodl uvařit něco, kde si budu jistý přípravou. Náročnost následujícího pokrmu je extrémně složitá. Nudle s mákem. Obavy na to, jaká bude reakce mého italského táty byly veliké, ale zbyt

Poslední článek v tomto roce

Obrázek
Život v Kanadě je opravdu pohodový, řekl bych, že jsem se „zabydlel" v Kanadě. Naučil jsem se žít a fungovat na denní bázi jako každý jiný Kanaďan. Sice s českým srdíčkem, ale i přesto Kanaďan na venek. Omlouvám se za dlouhou neaktivitu na mém blogu, ale život se opravdu tak uklidnil, že bych Vám nepřinesl žádné novinky. Doufám, že to pochopíte ♡. Nuže k náplní posledního článku roku 2023, který pro mě byl opravdu plný zvratů a překážek. Asi jako pro každého. Na tento rok asi nikdy nezapomenu. Bude to rok mé výměny. Můj „začátek neznámého". Taky ale nesmím zapomenout na ty krásné momenty tohoto roku. Pokud se mnou máte jakoukoliv vzpomínku v tomto roce, tak Vám za tu chci tady poděkovat, protože díky Vám můj rok byl tak skvělý. Mluvím především o své rodině a přátelích. Taky Vám posílám pozdravy tímhle způsobem. Chybíte mi, však to víte ;). V předešlém článku jsem Vám zapomněl představit našeho předsedu distriktu 7010. A opravdu nevím kdo je ten člověk klečící napravo. No fak

USA a první sníh

Obrázek
Každý máme nějaký ten „bucketlist", nebo ne? Jednou z mých položek na mém „bucketlistu" bylo rozhodně navštívit Spojené státy americké. Povedlo se mi to díky výletu na ostrov Mackinac, který se nachází ve státě Michigan. Největší pocit štěstí jsem prožil při spatření nápisu: „ WELCOME TO THE UNITED STATES". Kdybych jen tehdy tušil, že v jeden den navštívím USA dvakrát. Na hranicích nám oznámili, že potřebuji speciální víza pro vstup do USA. Nazval bych to: „nejkratší výlet do USA". Mrknu tí okem jsme byli na cestě zpátky do Kanady. Po vyplnění zmiňovaných víz, a necelých třech hodinách čekání se mi úspěšně podařilo překročit hranice mezi USA a Kanadou. Trajektem nás vysadili na zmiňovaném ostrově, který sloužil jako bitevní pevnost v 19. století. Dnes už ale pouze je turistickou atrakcí. Víte co se také nacházelo na mém „bucketlistu"? Vidět 5 velkých jezer. Tato položka se mi podařila splnit z 60 %. Pokud vás zajímá proč, čtěte dál ;). Malá rada, ostrov Mackina

Kanadský život

Obrázek
Kdybych se měl zpětně podívat na sebe pár let zpátky, nikdy bych nevěřil, že za pár let budu studovat a žít v jiné zemi, když je mi pouhých 17 let. A to po dobu jednoho roku. Je krásné vidět jak náhodný život dokáže být. Nikdy nevíte kde vám bude konec. Takže to nevzdávejte 😉. A ptáte se kolik dní už tady žiju? No, žiju si tady přes měsíc a půl. A jaké to je? Jaká je škola? Co probíráme v předmětech? Co jím? Jak chutná káva? TV programy? Co hudba? Pomáhám s domácími pracemi? Co dělám? Přátelé? Rodina?  Na všechno zodpovím (nebo aspoň pokusím) v téhle pasáži mého blogu, který bych chtěl rovněž věnovat mé mamce ♡. Kanada naplnila všechna má očekávání. Jak říkám v každém z mých článků. Lidé mě stále překvapují jak milí dokážou být a jak nápomocní vždy jsou. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl zmínit co za povinnosti jsou v mé škole. Například každé ráno před první hodinou se všichni studenti musí postavit a pomodlit hromadně. A poté přichází kanadská národní hymna. Při které musíme stát v

Narozeninová katastrofa...

Obrázek
Jaké to je oslavit 17. narozeniny v Kanadě? Obával jsem se ze začátku, zda se mi nebude stýskat po domově, ale nebylo to tak hrozné jak jsem očekával. Po probuzení mě čekal první narozeninový dort, nebo mam radši říct toust?  Byl bohužel pracovní den, takže moji host rodiče nemohli přichystat něco extra. Ale i přes to jsme večer společně s host rodinou od Letizie šli do italské restaurace (protože česká restaurace neexistuje v Timminsu), kde se odehrála ta „katastrofa". Nebudu to komentovat, jen se podívejte.  Tak teďka ten komentář :D. V poklidu duše jsme si užívali příjemný večer s dobrým jídlem a pitím, kdy z ničeho nic jsem slyšel jak celý personál tleská a zpívá někomu kdo má narozeniny asi o pět stolů vedle nás. Začal jsem se smát a řekl jsem, že chudák ten člověk kdo má narozeniny o těch pět stolů vedle. A že jsem rád, že to nemusím zažít i já. No, mýlil jsem se :D. Za necelou čtvrt hodinu slyším to stejné co jsem slyšel předtím. Zpívající personál, který tleská. Začal jsem

První pocity z Kanady

Obrázek
Už to bude 10 dní co žiju a funguju v Kanadě. Jaké to je ptáte se? Nuže, hnedka ze začátku bych chtěl potvrdit jeden známý fakt o Kanaďanech. Všichni jsou neskutečně milí a pečující. Každý se ptá jak se zrovna máte a jestli nepotřebujete s něčím pomoct. Věděl jsem, že Kanaďané jsou takové nátury, ale až tak? To jsem si ani nedokázal představit. První dny mě moje host rodina brala na různé výlety po Timminsu a  snažili se, abych se trošku rozkoukal po městě. Taktéž jsme navštívili Walmart, kde jsem mohl oči nechat na všech produktech, které jsem neznal. Takže vlastně všechny :D. Hnedka ze začátku nás společně s výměnnou studentkou z Itálie čekala Rotary party. Byli jsme za „celebrity" mezi místními Rotariány. Navázal jsem tolik nových kontaktů, co bych nenasbíral jen tak. Taktéž jsem byl přemožen dívčí silou. Nevěříte? Tak se podívejte sami! Rád bych navázal na to, že v Kanadě jsem téměř nejvyšší. Ano jsem relativně vysoký, ale na Kanadské poměry jsem obr :D. Samozřejmě najdou se l